Zlínský ranec 5.6.10
Nečekaně slunečnou a teplou sobotu jsme zažili na agi závodech v Ludslavicích u Holešova.
Původně jsem sice neměla v úmyslu se závodů zúčastnit., ale když se uvolnilo pár míst a předpověď konečně slibovala slunečno, tak proč toho nevyužít.
Poté, co se mi v pátek večer podařilo bez problémů přelepit roční dálniční nálepku z mého formana na mého polského fiata, nic mi už nebránilo udělat nejen Šipovi a Bertíkovi, ale také štěněti Máje celodenní výlet do přírody a na místo určení dojet pohodově po prázdné dálnici s několika posledními kilometry po opravené pěkné silnici. Fiátek si dálnici užíval a ani náznakem nezaprotestoval.
Místo závodů bylo moc pěkné. Nic nenaznačovalo, že ještě ve čtvrtek stála na fotbalovém hřišti voda z nedávných silných dešťů, tráva byla svěže zelená. Také zázemí bylo velice příjemné, přilehlá restaurace nabízela mnoho způsobů občerstvení.
Parkury byly příjemně běhatelné, což mi ovšem s Bertíkem nezabránilo, abych neučinila několik svých chyb ve vedení po parkůru, takže v obou bězích jsme se dikvalifikovai, ovšem radostně J. Jedničkovou zkoušku Bertík ovšem zvládl výborně, zaběhl čistě a umístil se na prvním místě.
Se Šipem jsme měli zase jednou svůj den D. V obou otevřených bězích jsme obsadili pěkné druhé místo a trojkovou smolíkovou zkoušku jsme vyhráli. Všechny běhy doběhl navíc bez jediné chybičky, a tak se nám přihodilo, že v součtu všech běhů trojkařů všech velikostních kategorií jsme obsadili první místo.
Ceny byly velice příjemné, nějaké mlsky a hračky pro psy, nějaké vybavení domácnosti, mlsky a tekuté osvěžení pro lidičky, málem jsme to neměli kam naložit. Fiátek není uzpůsoben na mnoho zavazadel, ale když se chce, tak se do něho vejde věcí….
Mája měla svoji socializační premiéru ve větším množství lidí a psů. Čekala jsem ledacos, od hysterické paniky přes útěkové reakce, ale Mája se projevila jako naprostý milovník všech lidí, dětí i psů a hned od rána bylo na ní vidět, jak je šťastná, když může na někoho vyskočit a on si ji pohladí. To jí dosud chybělo, na našich výletech do městečka Rousínov si ji lidi nehladí. Celý den byla prostě úúúúúžasná, vodítko jsme používali pouze na úvaz a občas jsem i na to zapomněla, takže ležela pod naším deštníkem jen tak neuvázaná.
Byla to výborným zábavným způsobem využitá celá sobota, závody končily po sedmé hodině a vzhledem k tomu, že jsme s kámoškami ještě zašli na večeři, dostala jsem se domů téměř až za tmy. Ještě že je teď tak dlouho světlo….