Jdi na obsah Jdi na menu
 


Závody agi Hrušky 5.10.08

6. 10. 2008

Pěknou slunečnou neděli jsme se vydali opět na závody, tentokrát jenom kousek přes kopec - do Hrušek. Nabalila jsem jenom pár nezbytných věcí a opět pár kousků ze smečky - Čaky, Šipa a Klifíka.

Závody byly rozdělené na několik částí - nejdříve velcí odběhli své otevřené běhy, potom proběhly zkoušky a nkonec běhali střední a malí své otevřené běhy. Toto rozdělení mi vyhovovalo, neboť nejdřívě behala Čaky, a potom už jenom oba kluci smolíci.

Čaky se tentokrát opět moc nepředvedla. Jump doběhla poněkud pomaleji, ale čistě, na osmém místě, v openu jsem měla chuť ji zabít, protože se ploužila snad krokem a odešla z půlky slalomu (fakt nevím, co tam mohla řešit), takže propadliště dějin a ve zkoušce mojí vinou shodila laťku a ještě jsem ji špatně navedla na jednu překážku, takže taky žádný zázračný výsledek. Ale aspoň ve zkoušce se trochu rozběhla.

Všechno mi vynahradily obě šiperky. Klifík bojoval ve zkoušce jako lev, po dlouhé době, co ho netrénoval, proskočil i správně kruhem, jenom neustál náběh z těžšího úhlu do slalomu, ale i tak skončil s jednou chybkou čtvrtý. Dvousetmetrový open jsem čekala, že neustojí na šesté překážce, kde byla stahovačka od áčka, mile mě zde sice překvapil, ale pro změnu neustál kladinu vedle tunelu, takže dis.

Šip svým během ve zkoušce vybojoval první místo, takže máme obhájen další rok ve trojkách, posléze v tom dlouhém openu opět běžel jak raketka a mnoho věcí si vyřešil sám a skončil na druhém místě.

Poslední jump se běžel dost pozdě, proto byl pojat jako rychloběh  - pár skoček, pár tunelů, pár zatáček a honem domů. Klifík běžel jako o život a jako první se časově dostal pod 30 sekund.Šip běžel krásně, plynule,snad jako by trasu odkoukal předem od Klifíka a milému Klifovi nadělil sekundu, a protože za námi běželo už jenom pár psů, začala jsem být napjatá, jak to dopadne. Nakonec se mezi oba dostala ještě jedna šikovná šeltie, takže Šip vyhrál a Klifík skončil třetí.

Pro Šipa to znamenalo, že kromě jumpu vyhrál i celkový součet, a tím i velice hodnotné ceny. Vědět dopředu, o co běžíme, tak jsem nejspíš tak nervní, že bychom vůbec nic nezaběhli.

Co já si počnu, až Šip nebude moci běhat, to tedy fakt nevím. Doufám, že tato chvíle nastane co nejpozději a do té doby si ho budu hýčkat, na rukou nosit a opratrovat jako nejcennější poklad, co jsem kdy doma měla.