Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velikonoční beránek Třebíč 13.4.09

14. 4. 2009

Jako každoročně, i letošní velikonoční pondělí jsme strávili na závodech v Třebíči. Je to už taková tradice.

Po nevydařených čtvrtečně pátečních zkouškách s Beliškou ( ze čtyř pokusů nezvládla ani jednu SA3 čistě a za ty zóny na kladině jsem z ní  chtěla udělat guláš) jsem se v pondělí rozhodovala, jestli sebou k Šipovi mám přibalit nahlášeného Klifíka nebo dát další šanci Belišce. Rozhodla jsem se pro Belišku a udělala jsem dobře.

Krásný sluneční den jsme zahajovali (a to doslova, Šip startoval jako úplně první) jumpem, který byl záludný hned ze začátku. Šip neváhal a v tomto běhu obsadil krásné druhé místo za super kníráčkem z Prahy, který závody pojal stylem start cíl a nedal ostatním vůbec šanci. Beliška se opět projevila svéhlavě, když dvakrát nepochopila hop okolo hop, takže dvě odmítnutí.

Dalším během byly zkoušky SA3, kde jsem si konkurovala, takže jsem se s pořadateli domluvila, že Beliška poběží dřív než Šip, aby v případě, že doběhneme, náhodou Šip neodsunul Belišku z medajlové pozice. Parkur to byl technický, samé  točení, pikantní zde byla pasáž slalomu za kladinou, kde byla možnost buď ke slalomu doběhnout a ztratit tak čas, nebo zůstat před kladinou. Nakonec jsem si vyzkoušela obě varianty. Belišku jsem ke slalomu dovedla a kladinu jsem hlídala tak usilovně, že na ni fakt šlápla a běh doběhla čistě. Šip startoval jako poslední a já si zjistila, že i když doběhne čistě, Beliška na bednu dosáhne, ale i přesto jsem si vyzkoušela variantu slalomu ob kladinu, a taky nám to vyšlo. Takže nakonec Šip první a Beliška druhá, oba čistě a v čase. Hurá, ještě dvě zkoušky a doma přibude další A3Ch  (snad se nám to podaří).

Posledním během byl open, na knírače opět nikdo neměl a Šipův běh i s odskočenou zónou na kladině stačil na šesté místo. Beliška zde opět vykouzlila odmítnutí, ale na kladinu ji náhodně upadla nožka, aspoň že tak.

Protože smolíci skončili jako první, měla jsem v plánu relaxovat a podívat se v klidu při kafíčku na zbytek startovního pole. Tuto pohodu však narušil Šip, který zhruba půl hodiny po doběhu dostal jakýsi záchvat a deset minut se svíjel v křečích. Potom se uklidnil a po zbytek dne se choval jako by se nic nestalo, zatímco my okolo přemýšleli, co se mu stalo. Před měsícem ho bolely záda a teď zase tohle? No, zkusím se co nejdřív domluvit s naším vetem na nějakém vyšetření, Šipečka by v jeho věku 6,5 roku byla škoda, kdyby musel se závoděním skončit.   Na epilepsii to naštěstí nevypadalo, můj pocit mě směřuje na ledviny - Šip na závodech velice málo pije.

Takže až na tu nemilou příhodu to bylo velice pěkné sváteční pondělí, ba i cesta maluchem byla velice příjemná, kochali jsme se výhledem po krajině a rychlými auty jsme se nenechali rozhodit.