Trainer cup Přerov 29.8.10
Poslední srpnovou sobotu jsme po dlouhé době opět strávili na závodech. Nečekaně se uvolnilo pár míst na závodech v Přerově, takže jsem nelenila a přihlásila hned tři závodničky, Šipa, Belišku a Bertíka.
Dost dlouho jsme netrénovali, neboť jsme neměli kde, takže jsem závody pojala jako jediný možný trénink před mistrovstvím republiky, kterého se zúčastním se Šipem i Beliškou.
Od zazvonění budíku se mi nic nedařilo. Při chystání věcí mi vše padalo z rukou, pořád jsem něco hledala, párkrát jsem se pro něco vracela, psi zlobili jak byli natěšení, prostě vyjížděla jsem dost podrážděná. Parkování u místa závodů mi taky moc nedodalo a nejvíc mě vytáčel Bertík, který hodlal zkoumat místní i přespolní krásky, nechtěl s tím počkat, než postavím přístřešek (předpověď počasí slibovala oblačno a ž zataženo s deštěm a relativní zimu), takže jsem měla chuť okamžitě odjet zase domů. Naštěstí mě to přešlo právě s dokončením bivaku. Vzala jsem Bertíka na dlouhé vodítko a vyrazili jsme na obhlídku psích kamarádů, aby se dostatečně vyčuchal a neměl chuť to dělat právě na parkuru.
Ještě jsem chvíli byla naštvaná sama na sebe, že bez tréninku, čili bez kondice sebe i psů, se hodlám ztrapňovat zrovna v trojím vydání. Ale nakonec jsem vše hodila za hlavu a začali jsme zápasit s nástrahami tratí.
Jako první se běžel open. Nebyl moc těžký, nebyl moc dlouhý, a přesto mi ukázal, v čem mám obrovské rezervy. Jako první a jediná ho doběhla Beliška, sice se v jednom místě doslova vyvzlínala přes překážku, ale zvládla to čistě a nakonec z toho bylo druhé místo.
Šip ani Bertík tento open nedoběhli, samozřejmě mojí vinou. Na tom samém místě, kde Beliška musela vzlínat, jsem se zamotala se Šipem, byl z toho disk, a i když s Bertíkem jsem zde volila jiný postup, dopadlo to úplně stejně.
Následovaly zkoušky. Bertík běžel , co mu nožky dovolovaly, jenomže já se opět zamotala a navedla ho do odmítačky. I tak doběhl na pátém místě s druhým nejrychlejším časem. Beliška ve dvojkách běžela statečně až do konce, kde po pěkné zóně na kladině a povelu „vpřed“ vyběhla zcela mimo poslední překážku a než jsem ji zavolala, byla z toho pěkná časová ztráta k odmítnutí. Nějak jsem ji v tomhle nechápala, ta skočka byla přímo před kladinou…
Trojky pro Šipa nebyly těžké, ovšem já jsem se zase zamotala a než jsem zjistila, kde mám psa, snaživý Šip skočil překážku v protisměru. No, pokračovali jsme do cíle, ovšem po nekonečné rovince by následoval stejně disk v podobě vběhnutí psa do vzdálenější díry tunelu. No, kde já bych doběhla Šipa na rovince , že…
Poslední jump byl též běhavý. Po úvodním zamotání se následovala dlouhá běhavá pasáž. Beliška již neměla síly pro rychlejší běh, dokonce jsem ji na rovince předběhla, takže sice doběhla čistě, nicméně na desátém místě. Šipa jsem v tomto běhu opět nestihla, takže po výběhu z látkového tunelu se místo do díry tunelu přímo před sebou stočil na mě a vběhl do tunelu opačnou stranou.
Nejvtipnější běh snad ze všech přítomných předvedl Bertík, který si všiml, že na startu odhazuji jeho nej nej míček, takže i když běžel jako o život a já spolu s ním, dostalo nás stejné místo jako Šipa, ovšem poněkud vtipnějším způsobem. Nevběhl sice do opačné díry tunelu, ovšem moje radost, že jsme tuto nástrahu zvládli, se vzápětí rozplynula v bezmocném volání, když místo do tunelu vyrazil kolem tunelu pro svůj míček a radostně mi ho přiaportoval. Co jsem mohla dělat? Jenom jsem se smála jako všichni, co to viděli :-)))
Tím pro nás běhání skončilo, i když Beliška svým vystoupením utrpěla i druhé místo v součtu a získala tak kromě jiných cen pytel kvalitního krmení.
Moje pocity ze závodů byly nakonec dobré, i přes diskotéku se psi snažili, vím, že musíme hodně zapracovat na kondici a hlavně zlepšit svoji orientaci na parkuru.
Snad se nám to podaří, když už konečně máme kde trénovat