Pohár Vysočiny 3.-4.7.10
První červencový víkend jsme se Šipem, Bertíkem a Májou strávili jak jinak, než na závodech agility. Tentokrát nás termínový kalendář nasměroval do Jihlavy na Pohár Vysočiny.
Podle předpovědi mělo být horko, sluníčko, takže původní doprovodný pes Čiko raději zůstal doma ve stínu a jela Mája.
Jako obvykle jsem vyrazila už v pátek odpoledne, a přestože maluch svištěl po dálnici pouhých
Po rychlé stavbě stanu, vyvenčení a nakrmení všech tří psů, vyvětrání auta, aby psi měli lepší vzduch na spaní, jsem s Májou vyrazila do klubovny na první večerní seznamovací posezení.
V družném hovoru jsme setrvali dlouho do noci a Mája se téměř celou dobu věnovala pečlivému zkoumání různých zákoutí, vytahovala co kde kdo kdysi zapomněl zamést, až se objevil hodný strejda Franta horák, který si ji získal tím, že jí nabídl prázdné kelímky od jogurtu – tedy zábavu, která jí vydržela na dlouhé minuty. Taky proto si ho dobře zapamatovala a druhý den po něm skákala, snad v domnění, že zase bude nějaký kelímek.
Kupodivu sobotní ráno se vstávalo nadmíru bez problémů, a celkem brzo nastal čas závodit.
První jump mě opět utvrdil, že pohár vysočiny nezískám, oba psi se diskli, Bertík s vrátil z tunelu a vzal skočku v protisměru, Šipa dostala špatná díra tunelu nastrčená do směru běhu.
Ve zkouškách se Bertík rozhodl odejít hned ze startu, protože po parkuru bylo tolik ke čtení, a čuchal a čuchal a čuchal. Měla jsem chuť vyprášit mu kožich, ale protože se to nesmí, zkusila jsem ho nějak rozběhnout, ovšem bylo to k ničemu. Šip utrpěl třetí místo ve své zkoušce, ovšem běh se nám vůbec nepovedl, přišlo mi, že si každý běžíme svoji trasu.
Závěrečný sobotní open jsme kupodivu doběhli, Bertíka jsem raději na startu neodkládala, přesto měl snahu čuchat a kvůli tomu opustil slalom po čtvrté tyčce. Šip běžel pěkně, ovšem podle rozhodčího nešlápl na zónu na kladině , takže skončil pátý.
Večer proběhla opět družba v klubovně, Mája opět roztahala co kde našla, ale aspoň byla pod dozorem.
Nedělní běhy se mi zdály nějaké hezčí. Možná to bylo tím, že konečně východ tunelů nemířil přesně na opačnou stranu, než se běželo, možná něčím jiným, ale měla jsem z parkurů lepší pocit.
V raním openu se Bertík disknul, opět jsem se snažila, aby běžel a nečuchal, a když vynechal skočku, nechtěla jsem ho brzdit a vracet. Šip měl smůlu na mé vedení, utekla jsem mu od látkového tunelu a chudák, když mě viděl, kterak mizím v dáli, místo na áčko se stáhnul za mnou do tunelu. Ovšem vůbec nepoznal, že je něco špatně a statečně běžel jako o život až do cíle.
Ve zkoušce Bertík konečně zabodoval. I přesto, že jeho rychlost ještě nebyla optimální, konečně se rozhodl nečuchat a zkoušku vyhrál. Trojkové zkoušky byly technické, šla jsem do ní s tím, že si chci něco vyzkoušet a hele, ony se nám ty technické pasáže opravdu povedly. Ovšem hned za tou poslední technickou částí se Šip jakoby rozpojil, zmateně běhal ze strany na stranu a na rovince z tunelu na dálku se disknul. I přesto jsme opět statečně dorazili do cíle s radostí, že i když se chybička vloudila, technika se povedla.
Závěrečný jump byl vtipný a běhavý. Jak Šip, tak i Bertík ho doběhli čistě a vzhledem k tomu, že největší favorité smolíků se diskli, konečně Šip něco vyhrál. Bertík skončil čtvrtý s nepatrnou ztrátou na prvního (a přesně vím, kde jsme ji získali), ale i tak jsem s tímto během byla velmi, velmi spokojená.
Celý víkend bylo sice velké horko, ale protože jsme se chytře (jako mnoho dalších) nastěhovali na cestu pod stromy, dalo se to zvládnout. Dokonce máme další pokrok, v sobotu jsem našla vstup do řeky, takže se Bertík konečně naučil plavat za klacíkem, Mája si zacachtala v mělké vodě a Šip se mohl osvěžit podle svého gusta. Až jim z toho potom byla pod stromy zima.
Jako obyčejně to byl velice povedený víkend, hlavně pro Máju, ta se v neděli po závodech tak vyřádila, až jsem ji musela uvázat. Začali ji totiž iritovat běhající psi za míčkem, takže je honila, přišlo mi, že jí vadí, že se pořád odpojují od stáda, neboť poté, co se vraceli správným směrem, šla si zase spokojeně lehnout.
My někteří jsme víkend přetáhli až do pondělí, a protože byl svátek, cestou domů byla téměř prázdná dálnice a jelo se móóóóc dobře.