Obe závod O Samův pohár 24.4.2016
Již nějakou dobu hodně uvažuji o upotlačení agility ze svých zdravotních důvodů a nahrazení nějakým pro mě klidnějším sportem, u kterého se se psy budeme společně bavit.
Bohužel s Royíkem je to dost těžké, pouze u agility je dokonale šťastný, vše jiné je pro něho dost ubíjející, protože stíhá vnímat rušivé okolí :-(
Nicméně jsem se po několikaletém tápání asi rozhodla, že se budeme věnovat obedience - poslušnosti.
Protože bydlím kousek od Brna, o OBe mám docela zkreslené představy a navíc stále bojuji se sebou a svazarovskými kořeny výcviku psů, měla jsem v úmyslu najít si trenéra, který by mě tak jako v agi vedl krok za krokem. Představa sice krásná, ale kupodivu okolo Brna nereálná kvůli naprostému nedostatku vhodných trenérů.
Takže jsem načetla dostupnou starší literaturu a od zimy zkoušíme trénovat metodami pokus-omyl a jedna paní povídala...
S Royíkem to jde hodně ztuha. Něco mu jde dóóóst dobře (má super polohy, parádní přiřazení k noze a do čtverce se vydává hodně divokým stylem), něco mu nejde vůbec (při přivolání by byl i šnek rychlejší, odložení do lehu je docela neřešitelné....), ale bojujeme a posunujeme se krůček po krůčku.
Mája je jako obvykle úúúžasná. Baví ji naprosto všechno, do všeho se hrne po hlavě ( a někdy i bezhlavě), takže se snažím spíše odstranit svoji dřívější nedůslednost a usměrnit ji do předepsaných cviků.
Po cca 4 měsících, kdy jsem s OBe začala koketovat, jsem Máju přihlásila do Brna na závody. Nervozita vzrůstala, spolu s ní Mája najednou zapomněla "lehni", ale vzala jsem to jako prvotní zkušenost, od které se odrazím.
Naše kategorie - OB-Z, čili mateřská školka obedience, začínala v neděli o půl páté odpoledne. Sice si umím představit lepší program na nedělní večer, ale budiž. Daly jsme se na vojnu....
Při prohlídce placu mě napadaly všemožné úsměvné scénáře, co by se mohlo stát, kdyby... Na trénink jsem se spojila se známou, abychom měly více času. Vyzkoušely jsme si překážku (no spíš odložení před překážkou), kužel, box a kousíček odměněné chůze.
Následovalo dlouhodobé odložení v sedu- náš bubák. S úsměvem jsem kráčela od Máji netušíc, co bude, až se otočím, a kupodivu - seděla! Supééér, první desítka je naše!
Na začátku závodu jsem chytka "nervíka", ale kupodivu mě to přešlo, když jsem viděla týmy před námi, které bojovaly ze všech svých sil o každý bodík. Na samotný závod jsem tedy nastupovala tak v klidu, že jsem vyrobila pár svých chyb. U vchodu jsem nechala Máju kouknout na budoucí odměnu - míček, sušené plíce a hromadu piškotů a už jsme kráčeli k prvnímu cviku.
Ten jsem pokazila samozřejmě já, protože kdy by si pamatoval, že polohy sedni - lehni, začínají z pozice v lehu, že... Následoval přeskok překážky - dokonalost sama. Další cvik - odložení za pochodu do sedu - taky dobré! Bodíky pomalu naskakovaly a ejhle!
Další bod programu - chůze u nohy v místě hned vedle vchodu - se ukázal jako kritický. Mája nasadila své tempo, obkružovaly jsme kužel a jakmile se jí do zorného pole dostal míček za páskou, bylo zle. Mája ještě více zrychlila a vzdálila se ode mně téměř na maximální přípustnou mez. Takže pouze 6 bodů.
Hned po chůzi bylo obíhání kuželu. Mája, ještě s vidinou míčku v hlavě, zareagovala až na druhý povel, cestou zpátky se kreativně zastavila, takže další povel. Ale aspoň pár bodíků to ještě bylo. Přivolání z lehu by bylo bývalo luxusní, kdyby ovšem Mája lehla na první povel, takže ztráta bodů...
Čtverec jsem se nakonec rozhodla udělat se zastavením a ono to vyšlo! O půl bodíku se připravila Mája svou elegantně založenou přední pacičkou, ale jinak supééér!
Předposlední cvik jsem jí opět nevěřila, že se do lehu odloží, takže jsou po ní koukla a ve finále jsem zmatkovala, na které straně kuželu cvik končí. Ale lehla si, hurááá! Nakonec držení činky, to nám jde, ale bodík dolů za pouze lehké držení. Mája je dáma, přece nebude činku ničit svými zuby :-)
Suma sumárum - dopadly jsme nad moje očekávání. Ani jedna nula, zkouška na výborně a deváté místo z dvaceti a navíc, úplně nejlepší zjištění - Mája vydržela v radostném projevu až do úplného konce :-) Jupí jupí jupí :-)
V euforii z jejího projevu mi ani nevadilo, že závody končily po desáté večer a už teď se těším, co předvedeme na dalších.
Pomalu začneme taky trénovat na základní školu - OB-1 a až uznám, že by to šlo, přestoupíme.
Mája je pro mě super fena a mám z ní obrovskou radost :-)