NVP Nitra 28.3.09
Přestože jsem to původně neplánovala, neboť jsem se hlásila na závody do Ostravy dost dlouho dopředu, domluvily jsme se s chovatelkou Buršíkovou, že by byla ochotná předvést Buršíka na národní výstavě v Nitře.
Přihlásila jsem ho tedy ve druhé uzávěrce a modlila se, ať se šťastně vrátí.
Celý týden před výstavou skoro pořád pršelo, takže Buršíkův černý kožich černou ani vzdáleně nepřipomínal, neboť byl neustále obalen bahnem. No, dalo se to z něho ještě vyčesat, takže se k černé barvě vždy po uschnutí a vyčesání vrátil. Ale když se mi v pátek večer vrátila z venčení hnědá bahnitá koule slepených chlupů, celkem mi zatrnulo. Jediná moje šance byla, že do rána oschne a já to z něho zase vyčešu. Omyl. Po víc jak půlhodinovém snažení jsem do Brna na předávku vezla zabahněného nahnědlého nelesknoucího se smraďocha a dost hodně jsem se styděla. Sice jsem k němu přibalila i čistící ubrousky a různá čistítka a voňátka, ale .....
Blanka to vzala statečně. Buršíka naložila ke své černé lesknoucí se Arisce a vyrazili směr Nitra.
A já už jenom trnula, co asi ten chudáček dělá, když jsem ho vyložila z našeho auta plného jeho kamarádů a vrazila ho cizákům, jak bojují s jeho úlety a jestli ho ještě někdy uvidím...
Před druhou mi na mobil přišla skvělá zpráva. " Tak Burschi CAJC a nic neřešil. Oba byli v super, všechno v pohodě, bez problémů, Ariska má BOB. Ahoj"
Pěkně jsem zpátky poděkovala za takovou příjemnou zprávu a to jsem ještě nevěděla, že Buršík už je zase doma! To byl ale fofr!
Nejde ani tak o výsledek výstavy, jako o to, že poprvé v životě byl někde beze mě, tedy bez své paničky, bez které neudělá doma ani krok, neustále je mi v patách nebo na mě visí (doslova) a taky bez Bertíka, svého malého kamaráda, se kterým tvoří nerozlučnou dvojku a bez kterého je i na vycházce dost nejistý.
Asi musím opustit představu, že Buršík má vlivem puberty občas úlety a začít ho brát jako dospělého psychicky normálního psa.
Super zjištění, no ne?