Neštěstí má jméno zlomená noha
Úterý 23.3.10 byl pěkný teplý jarní den.. Sluníčko svítilo a lákalo k procházce, já jsem se však rozhodla nejdříve pohrabat starou trávu a hlavně větve z ostříhaných dřevin a až potom vyrazit se psy ven do přírody.
Vyrazila jsem tedy na zahradu, ale v podstatě jsem na ni nedošla. Z pootevřených vrat jako obyčejně na zahradu vyběhli nejdříve psi – tedy kooikřík Bertík, belgičák Čiko a stařenka holanďanka Agi. Než jsem vrata otevřela pořádně, uslyšela jsem Čikův vřískot, který neustával. Svojí intenzitou musel být slyšet přes několik dědin daleko. Čiko stál pár metrů za vraty, levou přední nohu ve vzduchu a vřískal. Na mé pokusy o uklidnění reagoval tak, že mě chtěl kousnout. Bylo mi jasné, že situace je vážná, i přes určitou citlivost belgičáků. Noha byla v půlce hrbolatá, nateklá.
Dostrkala jsem Čika pomalu zpět na dvůr, přivolala ostatní dva psy, zavřela za nimi vrata a volala veterináři.
Naštěstí byl v ordinaci, právě operoval, takže jsme mohli hned přijet.
Čiko byl přispán, zvážen, a při čekání, než doktor dokončí operaci, se mi dělalo až nevolno, když jsem viděla, jak se usínající Čiko lehce opírá o nemocnou nohu a ona se ohýbá téměř do pravého úhlu mimo klouby…..
Rentgen ukázal zlomeninu obou kostí v předloktí s dislokací, naštěstí však s minimem malých úlomků.
Dostala jsem na vybranou ze dvou možností, buď pouhá fixace s tím, že to nějak sroste a nejspíš to nebude ani estetické, ani praktické pro následný život, nebo operaci, zase nějaké šrouby a uvidíme, co to přinese. Samozřejmě že jsem volila druhou variantu, takže 25.3. ráno přijede z Brna ortoped, ten samý, co mi operoval před rokem a kousek vykloubenou kyčel u Čaky.
To, že se takové neštěstí stane jednou za 25 let chovu, to ještě pochopím , ale dvakrát v tak krátké době po sobě? Proč? Co jsem provedla, že se mi belgičáci nedaří? Napřed Čaky a kyčel, pak Buršík a jeho DKK a teď Čiko, panostitida a zlomená noha.
Sbohem přihlášené výstavy, sbohem šťastné psí mládí, nastává opět čas bezmoci, čekání a dlouhodobé léčby.
Doufám jen, že se léčba podaří a za pár měsíců bude Čiko v naprostém pořádku
28.3. - Dnes byl Čiko poprvé na převazu a vůbec to nevypadalo špatně. Žádná infekce, žádný otok. Čiko už má opět v oku tu správnou jiskru, je poznat, že ho nic nebolí a je téměř k neudržení v požadovaném klidu.
3.4. - Dnes pan doktor vytáhl z nohy stehy a Čiko dostal na nohu jenom lehké krytí, aby si nelízal ránu. Toto krytí mu vadí, se svojí nohou se nebaví a je vzteklý, že ho v místě jizvy lechtá a píchá. Musí však ještě pár dní vydržet. Za pár týdnů nás čeká kontrolní RTG a následně odstranění destičky. Po tuto dobu ho mám držet v klidu, může chodit, ale neměl by skákat. HAHAHA, to chci vidět, již teď běhá jako srnka a chce si hrát s ostatními. Když odcházím se smečkou na vycházku, uplácím Čika sušeným uchem, ovšem po pár minutách se z domu ozývá srdcervoucí vytí a nářek opuštěného psa...
15.6. - dnes byl Čiko opět uspán, aby pan doktor mohl odstranit destičku a šrouby. Zlomenina je zahojená, teď už jenom 4-6 týdnů musíme Čika hlídat, aby si ji zase nepřerazil. Že je toho schopný mi dokázal včera, když vyskočil z okna 2 metry nad zemí za háravými fenami. No, snad nebude takové horko, abychom mohli to okno nechávat zavřené...