Náročný víkend
Druhý červnový víkend byl organizačně poněkud náročnější.
V naší Psí škole jsme pořádali sobotní závody agility , u čehož jsem nemohla chybět spolu s Beliškou a Šipem a souběžně se na BVV konala Speciální výstava loveckých slídičů, u čehož jsem zase nemohla chybět s Bertíkem.
Nakonec jsme to za pomoci rodiny zvládli celkem dobře. Ráno jsem před branou BVV vysadila svou matku s Bertíkem, věcmi na výstavu, lístky na MHD a s itinerářem cesty na náš cvičák. Na Ostrov jsem dorazila mezi posledními, ale ještě v dostatečném předstihu připravit bivak na přicházející velice horký den.
Závody probíhaly standardně. Ostrovanům se někdy dařilo, někdy ne a my jsme tentokrát patřili do té druhé skupiny.
Beliška sice doběhla oba otevřené běhy čistě, ale horko ji schvátilo natolik, že jsme dosáhly pouze na
Šip to měl podobné. V jumpu ho postihla hluchota, místo povelu „zpět“ nejspíš slyšel „vpřed“, takže místo vracečky z tunelu běžel rovně a vzal bokem stojící skočku zezadu. Ve zkoušce jsme nevyřešili rozlišku mezi tunelem a áčkem, takže druhý disk a v posledním openu jsme se doplazili pro třetí místo za bezchybný, i když pomalejší běh.
Horko bylo značné, kdo mohl, máchal psy v blízké řece, kdo to nestíhal, namáčel je aspoň pod hadicí, ale stejně bylo vidět, že není to správné počasí na běhání.
V průběhu závodů zdárně dorazila máti s Bertíkem a na můj dotaz, jak dopadli na výstavě, začala z tašky tahat kokardy a poháry. Bertík byl i s mojí máti šikovný, rozhodčímu se líbil a získal V1, CAC, Vítěze speciální výstavy a dalšího BOBíka do sbírky.
K večeru jsme celí znavení dorazili domů, což ještě neznamenalo konec sobotních akcí.
Po krátkém odpočinku jsme se s Bertíkem vydali ještě jednou za Brno, kde probíhalo setkání příznivců kooikříků a za družného hovoru jsme si málem nevšimli, že se nad námi přehnala veliká ničivá bouře.
Neděle už byla jednoduchá, Ráno jsem již sama vyrazila s Bertíkem do Brna, tentokrát na Klubovou výstavu. Po zjištění, že kvůli odjezdu zahraničního rozhodčího se posuzování kooikrů přesune na odpoledne, jsme všichni byli poněkud rozčarováni, ale dopoledne jsme nakonec strávili opět v družném hovoru, takže jsem si málem nevšimla, že Bertík na delším úvaze navštívil tašku našich sousedů a vybral z ní svačinu i s červeným ubrouskem. Moc mu chutnala J .
Výstavu opět nečekaně zvládl na jedničku. Tentokrát ho paní rozhodčí poctila tituly V1, CAC, Klubový vítěz i BOB, což jsem opravdu nečekala, ale koho by to nepotěšilo, že…
Vzhledem k tomu, že již bylo odpoledne, rozhodla jsem se vyčkat na závěrečné soutěže, ale zde jsme se již neumístili.
Celý víkend jsme přežili bez úhony, šiperky se oklepaly z horka, Bertík se do pondělí dospal a my lidé máme zase na co vzpomínat…