MVP České Budějovice 25.4.09
První ze sledu výstav, kterých se teď zúčastníme, byla mezinárodka v Českých Budějovicích.
Celý týden před výstavou jsem přemýšlela, kterým autem se na ni dopravíme, neboť velké auto má jakousi cukaturu (a co když z cukání přejde na stávku?) a s fiátkem je to zase nadlouho. Nakonec jsem se rozhodla pro fiátka s tím, že bude hezky, takže si užijeme rozhledů po vlasti.
I naši výstavní exponáti, čili vylínalý Buršík a čerstvě vykoupaný Bertík, to nejspíš ocenili, protože ve fiátku nás mají na dosah, zatímco ve velkém autě jsou zastrčeni v kufru daleko od nás.
S patřičným předstihem jsme tedy vyrazili, abychom nemuseli trčet někde v přejímkové frontě. Cesta ubíhala podle plánu, v Telči na naší oblíbené pumpě (to si fakt na dlouho zapamatujete, kde jste tankovali do benzínového auta naftu) jsme doplnili palivo a já chtěla popojet, aby se psi vyvenčili. Jenže ouha, při startování se přetrhlo lanko od startéru, takže z venčení nebylo nic, aby motor nezhasl. Do Budějovic jsme dojeli bez problémů a včas, dokonce tak brzo, že jsem nebyla ani moc nervózní, že nestíhám začátek nástupu do kruhu. On Buršík totiž nastupoval jako úplně první, a to já nemám ráda. Už aby byl starší a před námi nastupovali mlaďoši.
Paní rozhodčí z něho nejspíš nebyla moc nadšená, nicméně i přes jeho vylínanou srst nám zadala titul CAJC, a tím jsme splnili podmínky pro titul Junior šampion ČR přesně v den jeho prvních narozenin.
Dál už jsme se jenom prošli v kruhu s pěknou mladou fenkou, proti které Burschi opravdu neměl šanci a po krátkém loučení se se známými okolo jsme se přesunuli ke kruhu, ve kterém měl mít premiéru náš kooikřík Bertík.
Po delším čekání přišla řada i na Bertíka, který se v kruhu utkal se svým bratrem. V bratrovražedném boji zvítězil o prsa Bertík, neboť jak to okomentoval pan rozhodčí, má lépe vyvinuté předhrudí. Získali jsme CAJC i BOB, neboť žádný jiný kooikřík tu nebyl. Bertík se choval celkem ukázněně, nechal si zkontrolovat zuby a na to, že jsme téměř netrénovali, tak i chvíli postál ve výstavním potoji. Měla jsem na to jednoduchou fintu, ráno oba nedostali snídani, takže šunkový salám fungoval naprosto ideálně jako lákadlo.
Odpoledních soutěží jsme se neúčastnili z prozaických důvodů, chtěla jsem být co nejdříve doma, abych se připravila na nedělní akci, a taky nestartující fiátek mi dělal starosti.
Naštěstí i když gentlemani nejspíš vymřeli, neboť několik pánů pobaveně sledovalo, jak moje maminka důchodkyně se snaží roztlačit auto a ani je nenapadlo pomoci, našla se jedna paní od prodejního stánku, které tímto ještě jednou děkuji, která nám pomohla a my mohli vyrazit domů.
Zpáteční cesta už proběhla hladce a i to kochání jarní přírodou bylo úžasné. Oba psi byli zmožení, takže celou cestu spali a po vydatné večeři v odpočinku pokračovali až do nedělního poledne.