KV KCHBO Zbraslav 8.9 a bonitace BO 9.9.12
V pondělí po návratu z tábora jsem navšítila lékaře a strávila v nemocničnm prostředí celý den. Dokonce jsem si užila převoz rychlou ZS do Brna, protože můj stav je prý vážný... No, domů jsem už jela autobusem narvaná prášky, mám zákaz pohybu a mám být k klidu a v pohodě, protože srdce máme jenom jedno....
Hned v sobotu jsem byla přihlášená s Čikem na klubovku belgičáků na Zbraslav, kde jsem měla v neděli posuzovat bonitaci. Protože během týdne nicnedělání mi Mája už doma nudou skákala po hlavě, vymyslela jsem plán, že odvystavujeme Čika a potom ho můj bratr odveze domů, když už k nám jede a bydlí kousek od Zbraslavi a nechám si tam jenom Máju, která si užije míčkování a běhání po lese.
Ovšem do tohoto "úžasného" plánu se připletla Čikova chovatelka Blanka, která se mě snažila přesvědčit, že mám Čika uchovnit. Na mé protesty o nepřipravenosti psa nereagovala, když jsem jí pohrozila tím, že v případě, že nedostane výbornou, na bonitaci nepůjde, mi vyběhala výbornou a CAC, tak jsem rezignovala a zůstali se mnou oba.
Oba se chovali celkem vzorně, opravdu si užili běhání po lesních cestách tryskem tam a zpět několikrát dokola a na pokoji byli moc hodní, ani do postele se necpali....
Výstava byla dlouhá, protáhla se téměř do večera a já byla ráda za katalogové číslo 6 a celý den klidu na koukání a pomlouvání :-)
Neděle byla hektická, museli jsme nějak skloubit posuzování s odběhnutím na odběr DNA, dalším odběhnutím na bonitaci a do třetice s výběhem na povahový test Čika, takže já neměla vůbec nervy z toho, že pes je trubka a kdoví co kde vyvede a Čiko pro změnu neměl čas se při těcho výbězích vyvenčit, ale nakonec jsme to zvládli všechno včetně posouzení 20 maliňáků.
Takže z Čika - tedy BO groenendael CZIKO Balpoa se stal chovný pes s povahovým testem 96 bodů ze 100 možných!!!
Trubka Čiko je takový pohodář, že kromě toho, že nechtěl přinést oslintané předměty jako netradiční aport, mi neudělal nikde vůbec žádnou ostudu. Ustál káru, hrkající barel i vystřelený deštník, při střelbě měl chuť se jít podívat na střelce za stromem, měření výšky a délky měl na háku a osobní prohlídka se mu moc líbila (hlavně kuličky, ty on moc rád :-))) ).
Domů jsme dorazili až večer, utahaní, ale tento víkend stál za to...