Jaro 2020
Zimu jsme přečkali lehkým tréninkem poslušnosti.
Ke konci roku jsem rozhlásila, že v roce 2020 si pořídím štěňátko, nejdřive to mělo být něco drsnosrstého (bouvieři, holanďan, laekenois), po nemožnosti něco takového rozumného najít jsem uvažovala i o BO malinois z pracovní krve. Jenže láska ke chlupům nakonec zvítězila a náhodně a hlavně nečekaně rychle mi málem až domů dorazila další tervička.
Vzniklo to náhodně - na fb se mi ukázla fotka malých štěňat z mezivarietního vrhu po otci IPO3 a matece IPO2. Mezi černými a tmavými válečky vyčníval jeden zrzeček - tedy přesněji zrzka. Brzo po dotazu na fenu tevičku jsem si zrzku rezervovala a těšení začalo. Vymýšlení jména od Z nebylo až tak těžké - nějak mě napadla památka na šiperáčka Šipa- úžasného a šikovného psíka s velkým srdíčkem na práci. Čili z jeho jména Achipp (též můj výmysl) jsem nejdříve chovatelce nahlásila, že bych ráda fenu Z'Achippé, ale brzy jsem to změnila na Z'Achippka, neboť Z'Achippka Z Kovárny zní lépe. Je to tedy Zašipka za šípka.
Sobotní výlet pro štěně uprostřed března mi zhatil slavný koronavirus. Ve čtvrtek volala Hanka, že se zavírají hranice, veze jedno štěně na Mikulov a jestli chci dovézt malou. No jasně, že jsem chtěla! Předání tedy proběhlo přesně jako u množírenských štěňat - na parkovišti u benzínky, potmě a honem. Podepsala jsem jakýsi papír (smlouvu), štěně strčila do klece a její mega výbavu na sedadlo a až doma jsem mohla zkoumat, co jsem si vlastně dovezla :-D.
Šipka je na rozdíl od Máji velice, ale velice umazlená fena, roste přímo před očima, takže získala přesdívku "Čapájev", "žirafka" a podobně. Není tak hezká jako Mája, ale její milá povaha mi to plně vynahrazuje.
Měla jsem štěstí, že jsem ji získala, neboť 7.5.2020 jsem musela nechat Máju "odejít" za duhový most. Její neurologické potíže,se kterými bojovala 3,5 roku, se stále zhoršovaly a Mája se ztrácela před očima nejen fyzicky, ale hlavně mentálně. Při posledním velmi silném mrtvičném záchvatu jsem ukončila její trápení, neboť si ji chci pamatovat takovou, jaká byla - plná života, prdlá, veselá....
Po uvolnění koronavirových opatření jsem neváhala a madlu přihlásila na zkoušku ZOP. Stejně jako na podzim se nám poněkud vymklo počasí - na tréninky pěkně, na zkoušky prší. Projevilo se to na bodech, ale i tak 87/100, známka VD.
Týden před Šipkou jsem s Madlou také absolvovaly zkoušku OB 1 - sice jsem ji zdolaly, ale na 10.místě z 10, 200/320, známka dobře, což se nepočítá pro postup, takže si ji musíme zopakovat. Byla to hrůza - plechová hala, ve které bylo vše slyšet, takže to Madlu rozptylovalo, něco jsem pokazila já svojí trémou a co jsem nezvládly pokazit my dvě, dorazila rozhodčí se stewardkou. Posílat Madlu oběhnout kužel po té, co kousek za a vedle kuželu se obě dámy odkráčely "jako" schovat a Madla je viděla, bylo jako poslat ji rovnou k nim - neomylně se šla družit, za což vyfasovala rovnou 2 nuly - za kužel a za opuštění prostoru. Přišlo mi to neprofesionální a hodně mi tato situace změnila pohled na obedience :-( . Ale poslušnostních zkoušek je před námi ještě spousta, takže pokračujeme dál.....
Teď nás čeká klidné léto a na podzimdalší dva pokusy o nějakou zkoušku - buď IBGH2 a
, nebo nějaké to ZZO1...