Hop sem hop tam Sezemice 10.5.
Ve středu po Rychnově jsem dostala obavu, že do dalších závodů ve Větřkovicích za 3 týdny bych mohla mít závodní absťák, a tak jsem projevila zájem zúčastnit se závodů v Sezemicích u Pardubic, kam jela kamarádka Iva, takže by si mohla zazávodit s Klifíkem. Bylo však beznadějně plno, takže jsem to pustila z hlavy.
Jaké bylo moje překvapení, když v pátek odpoledne mi pořadatelka volala, že se uvolnila nějaká místa a jestli tedy můj zájem o závodění trvá. No samozřejmě že trval, takže po cestě domů jsem nakoupila závodničkám odměnky a ráno jsme směle vyrazili do neznáma. Do neznáma proto, že jsem neměla nastudované propozice, takže sice do Sezemic v pohodě, ale kam tam? To já nemám ráda, jet do neznáma.
Nicméně na místo určení jsem dorazila celkem snadno a dokonce jako druhý závodník. Chviličku po mně dorazily kamarádky z Jeseníku, takže jsme se v klidu a v pohodě rozložily a připravily na celodenní výheň na sluníčku a tepve potom jsme se zaprezentovaly.
Sebou jsem vzala Šipečka a Čaky a pro Ivu Klifíka a nakonec se do závodů vešli všichni tři.
Smolík Šipeček si užíval, klícku sám pro sebe, paničku napůl s Čaky, takže běhal jako raketka. V jumpu SA2+3 skončil třetí, běžel krásně rychle, ale měli jsme dva dost velké oblouky, v openu SA2+3 čtvrtý, když nešlápl na sestupku na kladině, ale s nejrychlejším časem. Zkoušku jsme nedoběhli, jak prohlásil pan rozhodčí, po druhé překážce se Šip ode mě odpojil, ale jak jsem prohlásila já, vůbec jsme se v tomto běhu nespojili.
Čaky začala úspěšně, v jumpu LA1 získala první místo a čistý a dokonce i celkem rychlý běh, ve zkoušce jsme byly čtvrté kvůli mně, neboť jsem ji špatně navedla na kladinu a ona chudinka se snažila, snažila, udržet se na úzkém prkně, ale nakonec spadla z vrchní třetiny nástupky. Dost mi zatrnulo, jsetli jí něco není, či jestli vůbec na kladinu ještě půjde (při její citlivé povaze bych se tomu vůbec nedivila), ale protože na úvahy není na parkůru čas, okamžitě jsem ji navedla na kladinu znova a doběhly jsme již plynule do cíle. Uffff, asi se ta její povaha začíná konečně usazovat. Open LA1 jsme bohužel nedoběhly, začátek vypadal velmi slibně, takovou záludnou pasáž jsme proběhly bez sebemenšího zaváhání či zbytečného oblouku, což mě rozradostnilo natolik, že jsem ztratila koncentraci na skočku nastraženou vedle vchodu do tunelu. A hup, už tu byla diskotéka. Nevadí, hlavní pro mě je, že Čaky běžela s chutí, nikde nebrzdila kvůli kousavým tyčkám či bubákům a nic neřešila.
Klifík se taky moc nepředvedl. Jump nedoběhl, ve zkoušce s Ivou zvládli téměř všechny pasti a pastičky, jenom ta poslední pastička je dostala. Škoda, už už to vypadalo, že pokoří konečně dvojkařskou diskotéku. Open SA2 +3 Klifík doběhl s nějakými chybami jako jsou odskočené zóny, takže máme opět co trénovat.
Tak jak jsme na závody první přijeli, tak jsme poslední odjížděli, protože jeden den je na pokecání s přáteli, které jsme už týden neviděli, dost málo.....