Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chvalnovská pohodička 11.-12.10.08

13. 10. 2008

Dvoudenní závody agility v celkem nedalekém Chvalnově mě uvedly do těžké deprese a nechaly mě spadnout z té euforie předchozích závodů.

Po oba dny jsme se snažili bojovat s těžkými technickými parkury obou rozhodčích, ale musím říct, že mí chytří a dokonalí psíci nemají nejspíš štěstí na inteligenci své paničky.

Jak jinak by bylo možné, že Šip tentokrát nedoběhl ani jeden otevřený běh a Beliška s Čaky pouze po jednom běhu, a to ještě s chybou?

Byla to naprostá hrůza, sice jsme doběhli téměř všechny zkoušky (až na Belišku a její vracečku z kladiny na kladinu) a vysloužili si tak nějaké ceny za první (Čaky) a druhé (Šip) místo v součtu obou zkoušek, ale otevřené běhy byly tak technické, že jsem je prostě neustála.

Přišlo mi divné, že trojková zkouška je jednodušší než open, ve kterém startují i jedničkáři, ale na mé (místy možná nemístné) poznámky o těžkých parkurech jsem se dozvěděla, že otevřené běhy jsou vrcholem závodění a že to má být pro mě výzva.

Některé parkury vypadaly běhatelně, třeba nedělní open pro large, ale stačila úvodní rovinka s rozlišením mezi tunelem a dálkou, a bylo po nadějích na úspěch drtivé většiny startovního pole.  

No nic, mám dva týdny na vyléčení své deprese a natrénování prvků, které se v parkurech mnohokrát zopakovaly, a to  obíhání překážek a skákání je v opačném směru, rozlišování, skoky ob překážky a mnohé další. A hlavně na zkoncentrování sama sebe...