Jdi na obsah Jdi na menu
 


Albert ze stáje

3. 11. 2008

Tak nevím, asi jsem se už úplně zbláznila.

Minulý týden jsem náhodně objevila inzerát na štěňata u nás velmi málopočetného plemene, ve čtvtek mi hrklo, takže jsem chovatelce poslala dopis jako zájemce na Bertíka (spíš mě zajímala cena), v pátek mi odepsala, že si mohu dojet (za velice nečekaně slušnou cenu) a v sobotu 1.11.2008 jsem si udělala výlet celkem 550 km pro "Alberta ze stáje".

Bertík, celým jménem Alberto z Ploužnické stáje, je malý bílooranžový psík u nás neznámého plemene Kooikerhondje, neboli holanský slídič. Toto plemeno se mi už dlouho líbí, dokonce jsem kontaktovala holandský klub, ale jejich podmínky mi přišly dosti nepatřičné, i když chápu, že při nepočetné chovatelské základně je třeba jedince tohoto plemene, aby nikde nezapadli.

No, doufám, že Albert ze stáje nezapadne a že rozšíří moji smečku na agility o zástupce kategorie médium.

Prvotní kontakt s ním proběhl naprosto hladce, tříměsíční mimčo vběhlo mezi sourozence a lítali spolu kolem stájí, zatímco jejich maminka Suzy mi neúnavně přinášela hračku na házení. Poté, co se naposledy vydováděli, jsem milého Alberta naložila do auta a vydali jsme se na čtyřhodinovou cestu domů.

Doma byl chvíli vyjukaný z nové smečky, házel  po mě ten svůj miloučký kukuč ála bígl, takže nakonec celou noc labužnicky prospal v mé posteli. Projednou...

Druhý den již začal víc řádit a k večeru lítal s Buršíkem jako právě vystřelené torpédo. Taky se již začíná projevovat poněkud demoličně, začal celkem nenápadně okousávat plastový pelíšek, aby se posléze přesunul na čalounění křesla.

Smečka ho vzala celkem v pohodě, Buršík je sice poněkud neurvalý, ale malý vypadá, že si ho už srovná.

Takže jsem blázen, vím to o sobě již dlouho, a tímto se mi jen potvrdilo, ale až Bertíka uvidíte, zjistíte proč.... :-)