Agi tábor Hodonín 8.-16.8.08
Další týden dovolené jsme konečně strávili na agi táboře v Hodoníně. Pro tuto akci jsem vybrala smečku všech šiperek, maliny a v rámci další socializace taky Buršíka, takže pouze ubohé postarší teriérky zůstaly doma.
Tábor byl velice dobře zabezpečený, kromě ranního bloudění po Hodoníně (všude slepé, rozkopané či zatarasené ulice vlivem probíhajících slavností) bylo vše v pořádku.
Celý týden jsem se trápila (hlavně tedy sebe) s nástrahami sekvencí, Čaky chudinka běhala dvakrát denně, Šip se střídal s Beliškou. Klifík se trápil s Ivou, aby se blíže poznali.
Na konci tábora proběhly oficiální dvojzkoušky a zkouškový jumping, zúčastnila jsem se pouze s Čaky. V jumpu jedničkářů Čaky získala první místo, v první zkoušce byla mojí vinou pátá (moc jsem řešila počáteční ne zcela ideální náběh do slalomu a místo abych jí věřila, tak jsem ji vytlačila) s jedním odmítnutím a ve druhé zkoušce skončila třetí, když před námi doběhly dvě rychlonohé borderky, a ta první nám nadělila skoro 9 sekund.
Iva, která potřebovala doběhnout s Klifíkem obě zkoušky, aby se mohli spolu zúčastnit MR, bohužel nesplnila vytyčený cíl, a tak pro letošek pojede bez Klifíka pouze jako doprovodný mobilní úvazný kolík pro šiperky :-).
Velikou výhodou tábora bylo okolí, psy bylo možno venčit na všech stranách tábora, kousíček byla restaurace a řeka Morava, kde se mohli všichni zchladit (někdo pivem, psi vodou), lužní lesy na jedné straně, travnatá plocha na druhé straně, takže jsme se všichni vyřádili.
Buršík si taky užil, konečně se naučil plavat (pod vedením tety Čaky), párkrát jsme vyrazili na stopu, měli jsme čas na hraní i socializaci s lidičkami, a taky jsme vyjeli na předem domluvený nácvik obran. Zde po počátečním šoku z mnoha řvoucích velikých psů (to Buršík nezná, takže se tvářil značne nejistě) a po nepříjemném zážitku z prvního kola kruhovky pro mlaďochy, kdy se na něho vrhla vedle stojící ovčanda, ukořistil nakonec figurantovi kůžičku a poponesl si ji směrem pryč.
Takže dovolenkových zážitků bylo dost a dost a teď již začne tvrdá realita všedního dne s vidinou dalšího volna až na vánoce. Ach jo...