Agi Intercanis 27.6.10
Poslední červnovou neděli jsme opět vyrazili na závody. Sice jsme byli přihlášeni i na sobotu, ale kvůli bolesti na průduškách jsem nebyla ve stavu „běhu schopná“. Navíc k nám domů dorazil bratr s malým synovcem a já musela dělat obětavou hodnou tetu, aby brácha mohl prohlédnout moje, ale hlavně svoje postarší auto. S Mikulášem na krku by toho moc neudělal…
Takže v neděli ráno jsem naložila Šipa a Bertíka, přidala k nim v rámci socializace Máju a vyrazili jsme vstříc letnímu slunečnému dni do Brna.
Po zabydlení se pod deštníkem, který skýtal jakous takous ochranu před sluncem, jsem vyrazila na první prohlídku. Bertík mezitím prohlédl batoh a připravil nejen mě o oběd, ale i Máju o polední porci granulek a piškotů. Sice jsem mu patřičně vyčinila, ale Bertík neváhal a batoh navštívil ještě několikrát, i když jsem mu zkrátila vodítko tak, aby na něho nemohl. Bertík je totiž móóóc šikovný a umí si poradit, takže si batoh přihrábl packou J. Naštěstí odměny za jednotlivé běhy byly dobře uzavřené v krabičce, takže se k nim nedostal.
Všechny běhy byly běhavé s vloženými technickými pasážemi.
V úvodním openu na nás čekala pastička v podobě skočky skákající se zezadu, vedle které byla z jedné strany nastrčená další skočka a z druhé strany houpačka. Šip to vyřešil bez problémů, doběhli jsme čistě a v tomto běhu skončili na prvním místě. Bertík běžel také pěkně, jenomže v tunelu před touto pastičkou začal čuchat, vrátil se zpět a při navádění a hlavně hlídání, aby tím tunelem proběhl jsem už neměla čas doběhnout tak, kde jsem potřebovala být a pastička nás dostala. Jinak by to byl také moc pěkný běh.
Následovaly dvoje zkoušky. Bertík v početné konkurenci dvou psů obě zkoušky doběhl, jednu čistě, druhou s jednou chybou (ovšem netuším jakou) a v obou zvítězil. Splnil tak podmínky na přestup do dvojek a do roka a do dne tam chtě nechtě musíme. Trošku jsem se naoko zlobila, že zkoušky nebyly těžší, nebyl tam ani slalom, ani kruh či houpačka, ale paní rozhodčí odvětila, že tam byly jiné záludnosti, což byla pravda. Tratě byly běhavé a překážky občas nebyly v přímé linii, takže tým musel prokázat ovladatelnost při stahování či vytlačování.
Trojkové zkoušky se Šipem jsem si fakt užila. V první si Šip přidal skočku navíc (jako obvykle moje chyba, pozdní povel), ale běžel jako za mlada. V té druhé jsem se na konci smála sama sobě, neboť od poloviny tratě (přesněji od několikého opakování konce slalomu, ze kterého jsem ho vytlačila tím, že jsem šlápla na držák a slalom se zakymácel) jsme oba ztratili koncentraci a běh vypadal jako od začátečníka. Ale vyzkoušela jsem si tam jednu parádičku, která vyšla, takže jsem byla nakonec spokojená J
Závěrečný jump prověřil morálku všech zúčastněných. Trať byla hezká, ovšem slunce pálilo a psům ani lidem se už moc nechtělo běhat. Bylo to vidět na časech. Šip se snažil, co mu vařící krev v černém kožichu dovolovala, běh jsme zvládli, ale bohužel shodil jednu latěčku (pro změnu můj brzký povel na zatáčení a on spustil nohy nad laťkou). I tak skončil druhý a v celkovém nedělním součtu zvítězil
Bertík běžel také statečně, doběhl čistě a skončil na čtvrtém místě. Čas měl velice podobný se Šipem, takže jsem byla spokojena s oběma.
Také Mája se opět činila. Hrála si na hodné štěňátko, opět byla ráda, že se může dosyta mazlit se všemi okolo, poctivě dřímala pod židlí i bez úvazu a statečně snášela horko tím, že rozlila několik misek vody, asi aby ji vypařující se voda trošku zchladila J
Den to byl povedený, pěkně jsme si zaběhali, zase máme námět na to, co ještě neumíme a hlavně jsme skončili celkem brzo. Žádné ponocování se nekonalo, to bude probíhat až příští týden, to se chystáme na závody do Jihlavy… Už se tam těším…